Severomoravská klika

부산 - tak takhle vypadá korejština. Musím se totiž pochlubit, postupně už to korejské písmo umím číst. Není to vlastně až tak složité. Je to přes 20 znaků, které jsou písmena a ty se postupně skládají dohromady a jednotlivé znaky potom tvoří slabiky. Tento se vyslovuje jako b-ㅂ, tento jako u-ㅜ, takže máme slabiku 부 -bu. A dále s-ㅅ,a-ㅏ, n-ㄴ. Dohromady san- 산. Busan - 부산
Učím se to, když jezdím metrem, kde jsou všechny názvy napsány jak v latince

tak v korejském písmu Hanguel. Teď už se jen naučit, co ta slova znamenají. To bude větší oříšek. No a proč Busan? Je to jméno druhého největšího korejského města, které je známé jako prázdninové letovisko pro své krásné pláže. Jak už jsem mnohokrát napsal, nejsem tu na dovolence a tak je můj diář pekelně nabitý. Tento víkend byl jediný volný, kterého se mi v Koreji dostalo a tak jsem se rozhodl pro výlet za písečnými plážemi. Tomu však předcházel týden s dalšími zážitky.
Dostal jsem výplatu. Není špatné být ohodnocen sedmimístnou sumou. Škoda, že to jsou Wony.
S týmem děláme pokroky, na tréninku už mám pocit, že jsme se ve střelbě docela posunuli a už při hře padá i dost gólů. Jak to tak počítám, moc společných tréninků nám už nezbývá, takže příště se už budeme soustředit jen na taktiku. Postupně se nám už ustálili formace a ladíme nominaci na prosincové mistrovství světa. Není čas zahálet, letenky se kvůli ceny musejí koupit co nejdříve. Co nám ale nejvíce chybí je ostrý zápas. Některé věci si člověk vyzkouší jen v utkání a my tady bohužel nemáme nikoho, s kým bychom se mohli poměřit. Přátelák s Japonskem jen tak zrealizovat nejde a žádná bližší země v okolí florbal nehraje. Ani místní kluby nemají takovou úroveň, aby zápas reprezentace proti nim měla smysl. Holt si musíme poradit i bez toho.
V uterý jsme si myslel, že mám volno. Alespoň tak jsem to pochopil od trenéra ženské reprezentace Kwanga, který mi svou lámanou angličtinou něco vysvětluje, že ženy trénují výjimečně místo úterka ve středu. Skvělé, udělám si plány a těším se na večer, když mi najednou Kwang oznamuje, že už jedeme na trénink, jsem velice překvapen. Nemám nic přichystaného. No nic, změna plánu, nasedáme do auta a já na sedadle spolujezdce připravuju cvičení. Času je naštěstí dost, doprava v Seoulu je zacpaná ještě víc než obvykle. Nedorozumění se vyjasňuje, Kwang mi chtěl říct, že ženy mají ve středu celodenní soustředění, které se mě ale netýká, takže volno bude, ale až ve středu. V angličtině se sice zlepšuje, ale ještě to evidentně není dost.
 Holky dělají pokroky, je to radost. Předhánějí se, která mi během přestávek donesu láhev s pitím. Když mě jedna při cvičení 1-1 omylem práskne hokejkou přes prsty, ještě hodinu se mi omlouvá. Dělám jakože se nic nestalo, ale pekelně to bolí. Hýbat s ním můžu, tak je asi vše v pořádku. Teď už to je ale skoro týden a bolest nepřestává, tak snad nebude zlomený. Nerad bych chodil se zabandážovaným prostředníčkem.
Kamarádka Magda je k nezaplacení. Seznamuje mě s její čínskou kamarádkou, která žije a studuje v Praze a zrovna je na prázdniny v Seoulu. Jaká náhoda. Domluvíme se, že večer někam vyrazíme. Jmenuje se Liu. Potkáváme se v Itaewonu. Čtvrť, která je známá tím, že je zde hodně cizinců. Podniky jsou tady více v západním stylu. Sraz si dáváme u metra, na otázku, jak se poznáme odepisuju: vysoký běloch, to si všimneš. Vystoupím z metra a ulice je plná bělochů vyšších než já. Asi to Liu tak jednoduché mít nebude. Nakonec se bez větších problému sejdeme a jdeme do Baru jménem Castle Praha. Dostali jsme chuť na víno, které v Koreji v běžném podniku jen tak neseženete a proto volíme jeden co má francouzský název. Dáváme si jednu láhev. Je vynikající. Moc příjemný večer, určitě se s Liu ještě potkáme.
Pátek se blíží a tak je třeba plánovat Busan. Potřebuju si koupit lístek na vlak. Nemají tady sice Šinkanzen, ale rychlovlaky tady, jako už dnes ve většině civilizovaných zemích, jezdí rychlostí okolo 300 km/h. Korejský se jmenuje KTX. Koupit ho p
řes internet se pro mě stal nadlidský úkol, jelikož anglická verze webových stránek korejského dopravce je stejně těžko rozluštitelná jako ta korejská. Nezbylo mi, než vyrazit na nádraží. U přepážek stály dlouhé fronty zákazníků a stejně mám dost pochyby, že by obsluha uměla anglicky. Automat to jistí. Asi 30 minut u něj maturuju, ale stejně jako při zkoušce dospělosti, jsem uspěl. Busane, těš se.
A ten se evidentně těší hodně, pozval si totiž na víkend tajfun. Plány, ale nehodlám měnit. Tajfun mě jen tak nezastaví a stejně předpovědím počasí nevěřím. Výjimečně jim to tento víkend ale vyšlo.

Přes facebookovou stránku Češi v Koreji se mi daří sehnat ubytování u rodáka z Frýdku- Místku. Severomoravská klika je prostě všude - Koreji, ve Spartě i ve právnickém spolku VŠEHRD. Tato dobrá duše se jmenuje Vašek a v Koreji studuje. Mám dojet na kampus Pukyong university. Beru si taxíka, pokládám to totiž za nejistější způsob, jak se na dané místo úspěšně dostat. Přiváží mě do areálu, který nese název Pukyong uni, ale Václava hledám marně, měl mě totiž čekat. Bloudím po celém kampusu, ale nedaří se mi ho najít. Nakonec se rozhodnu obětovat 70 kč za minutu hovoru a volám mu. Chudák na mě čeká asi 40 minut a to mě ani nezná. Dopátráme se k tomu, že Pukyong má campusy dva. Já měl smůlu a jsem na tom druhém. Venca mě ale zkušeně navede na autobus, který mě už za ním dopraví. Jako omluvu za čekání ho zvu na oběd. Poté se vydám prozkoumat Busan.
 Na tripadvisor.com, stránka o cestování, si nacházím nejzajímavější místa. Buddhistický chrám na skále u moře. Jedu tam. Nasedám na autobus, ale ten bohužel postrádá názvy zastávek v angličtině. Po nějaké době si to celé rozmýšlím a vystoupím o několik zastávek dřív na Heaundae 해운대. Je to název nejslavnější korejské pláže. Projdu si ji, smočím nohy v Japonském moři - ( Korejci mu říkají východní) a náhle už je večer a já mířím za zábavou. Noc je to dlouhá. Narazím na spoustu Američanů, kteří se živí tím, že učí angličtinu, dále i na Kanaďany a nakonec i Nory. Ti, jakmile zjistí, že jsem z Česka, zbystří a ptají se mě, jestli je Becherovka české pití. Přikyvuji, že ano a je to jasné. Jdeme si jich pár dát. Norští hoši tady znají podnik, kde ji mají plnou výlohu. Paráda, jako u dědy, kde vždy Becher čeká na stole.Tentokrát ale v  Koreji s Nory. Sedíme až do svítání, taxík to jistí, naštěstí tentokrát správně.

V sobotu vstávám pozdě, Vašek měl také těžkou noc a tak se léčíme melounem na snídani. Tajfun je v plné své kráse a venku leje jako z konve. Vydám se opět za klášterem a jak sleduju nestíhající stěrače autobusu, opět přehodnocuji a skončím v galerii moderního umění. Je skvělá, velká. Trvá mi to více než dvě hodiny. Pozdní vstávání zapřičinilo, že je už tma a tak se vracím k Vaškovi. Tajfun mi ohýbá deštník a já už chci být co nejdříve v suchu. Mám velké štěstí, na ulici 3milionového městečka narážím na Vaška s jeho kamarády z kurzu korejštiny. Jdou na večeři, přidám se.
Je to super parta - Rumunka, Italka a dva Čínani. Hodujeme a pak pokračujeme ještě u Vency.
Neděle, opět pozdní vstávání, mám čas až do večera, kdy mi frčí noční vlak do Seoulu. S Vaškem se loučím. Jsem mu vděčný. Ne jen, že mě u sebe nechal, ale i hostil a seznámil se svými přáteli. Je to borec a já doufám, že mu to budu moci jednou vrátit.
 Do třetice už chci ten buddhistický chrám zmáknout. Opět autobus, vystupuju na vytipované zastávce a podle azimutu odhaduju, kudy asi vyrazit. Asi by mi to s buzolou šlo lépe. Bloudím po lesní stezce, ale aspoň jsem se po těch městech podíval i do přírody. Nakonec skončím někde úplně jinde a po procházce po krásné stezce po starých kolejích se opět objevím na pláži Haeundae. Nedá mi to, ten chrám chci vidět. Naučím se vyslovit jeho název Haedong Yonggung a beru taxi. Ty jsou v Koreji za velmi rozumné ceny, dost jsem si je oblíbil.

Chrám je nádherný. Jsem rád, že se mi nakonec výletu do něj přeci jenom povedlo dostat. Je postaven na skaliskách, o které se rozbíjejí vlny. Dominantou je socha obrovského Buddhy. Vše pečlivě nafotím, krása. Nakonec je už docela pozdě a jen tak tak stíhám KTX zpět. Bylo to fajn Busane, za dva týdny jsem zpět, tak snad už bez tajfunu. Čeká nás totiž Beach floorball. Florbalový turnaj na pláži, na který se už nemůžu dočkat.