Tak jsem konečně po celém dni v letadle dosedl na letiště Incheon, jedno z největších letišť v Asii a údajně brzy i na světě. Je obrovské, terminály spojuje malé metro.Při čekání na svůj kufr jsem trnul, zda mě vlastně bude někdo čekat. Nerad bych hned po únavném letu hledal sám cestu do hodinu vzdáleného Seoulu.
Naštěstí je na mé hostitele spolehnutí a na letišti mě čeká sekretář Korejské florbalové federace Kim.
Nasedáme do auta a jedeme směr megapole Seoul. Tohle obrovské město má 10 milionů obyvatel a s přilehlými částmi údajně 20. Situace na silnici tomu odpovídá.
Bohužel není čas mě hodit na ubytování, spěcháme na schůzku do centrály Samsungu, kde se domlouvá florbalová promo akce.
Korejci jsou na tuto svou firmu právem hrdí. Tato největší korejská firma sídli nedaleko Seoul v oblasti příznačně nazývaná Samsung city. Nabíráme Kimova kolegu Jaewona, trenéra juniorské reprezentace a učitele tělocviku v místní jazykové střední škole a vyrážíme do Samsungu.Mám prý velké štěstí, ne mnoho Korejců má možnost toto centrum navštívit. Korejci domlouvají ukázku florbalu pro zaměstnance, ladí se místo a datum.
Poté jedeme na oběd. Volíme místní fastfood specializující se na nudle. Na každém stole je vařič, jídlo si člověk připravuje sám. Některé kousky vypadají pochybně, ale chutnají lépe než chobotnice v nudlové polívce.
Moje práce s hůlkami sklízí posměch, je mi objednána vidlička a mám za úkol trénovat. Budu!Po 7 hodinách od příletu se konečně dostávám do kanceláře Korejské florbalové federace. Tady tomu teď budu dva měsíce říkat doma.
Ani jsem se nevybalil a už jsem zaúkolován. Vypracovávám časový harmonogram a program florbalového kempu pro děti, nejsem tady totiž na výletě!
Plány se mým hostitelům líbí, v pondělí ho budu prezentovat dalším trenérům, snad budou spokojení.
Na závěr dne jdeme na večeři. Z velkého počtu restaurací si vybíráme kuřecí speciality. Hostina je to královská, i korejské pivo ujde.Je třeba vstřebat časový posun, zítra nás čeká program.
Žádné komentáře:
Okomentovat